Životopis Miroslava Šimordy

 

1923 Miroslav Šimorda se narodil 29.března v Brně.

1937-1939 studuje na Škole uměleckých řemesel v Brně (přípravka prof. Františka Myslivce).

1939-1943 studuje na Škole umění ve Zlíně. Mezi vyučujícími působily významné osobnosti moravské inteligence – malíři Richard Wiesner, Rudolf Gajdoš (iniciátor zlínských salónů), Vladimír Hroch, Karel Hofman, sochař Vincenc Makovský, ornamentální kreslení a písmo vyučoval Eduard Milén, malířské techniky František Petr, architekturu a urbanismus Bohuslav Fuchs a František L. Gahura, aranžérství a architekturu Jan Vaněk, scénografii Jan Sládek, dějiny umění přednášel prof. Albert Kutal a anatomii MUDr. Antonín Černošek. Z brněnských výtvarných umělců přošli zlínskou Školou umění Konrád Babraj, Jan Rajlich st., Vojtěch Štolfa, František Chmelař, Olga Schicková-Babrajová, z mimobrněnských Čestmír Kafka, Vladimír Vašíček a další.

1943-1945 zaměstnán v keramických dílnách Školy umění ve Zlíně; glazoval užitou keramiku dle vlastních návrhů

1943 vystavuje na přehlídce Umění vše a na 1. Výstavě absolventů Školy umění ve Zlíně. Zúčastňuje se přehlídky mladých výtvarných umělců v Kladně, na níž vystavují absolventi zlínské Školy umění.

1944 na nucených pracích ve Valašském Meziříčí kope protitankové zákopy.

1945 po smrti Václava Chada v únoru odchází do Lomnice na Popelkou, kde v ilegalitě vyčkal konec války.

1945-1947 navštěvuje Akademii výtvarných umění  v Praze (prof. Jan Želibský a Karel Minář). Jeho spolužáci byli Olga Bartošíková, Ladislav Gandl, Leopold Musil, Vladimír Vašíček a další. Školu opouští předčasně, před ukončením studia.

1946 vystavuje v Praze na výstavě D 46 u E.F. Buriana pod pseudonymem Cap (19 děl – oleje a kresby). Výstava se konala na památku Václava Chada. Účastnili se ji Alexander Beran, Jan Kostlán, Milada Schmidtová. Navštěvuje Paříž.

1949 stěhuje se natrvalo do Brna.

1950 stává se členem Svazu československých výtvarných umělců. Pravidelně vystavuje na svazových výstavách v celé republice.

1955 začíná spolupráce s Propagační tvorbou na brněnském výstavišti – vytváří užitou propagační grafiku, ve volně tvorbě se věnuje převážně krajinomalbě (cyklus Lomy)

1958 získává po sochaři Konrádu Babrajovi ateliér na Kounicově (Leninové ul.) v Brně, kde třicet let tvoří. Ateliér se stává v šedesátých až osmdesátých letech 20. Století pověstným místem setkání umělců, členů Sdružení Q Brno, mezi něž patřili „čtvrtečníci“ – Bořivoj Srba, Miloš Slezák, Jan Skácel, Bob Doubrava, Jan Rajlich st., Ludvík Kundera, Vilém Reichmann, Miloslav Ištvan, Alois Hajda a Oldřich Mikulášek.

1960 získává 3.cenu (s Milošem Slezákem) za výtvarné řešení nové budovy Státního divadla v Brně. Vytváří monumentální mozaiku pro Základní školu na Bakalově nábřeží v Brně.

1963 získává 1.cenu (s Milošem Slezákem a Stanislavem Mikuláštíkem) za výtvarné řešení vládního vstupu do areálu BVV v Brně.

1964-1978 vystavuje Benále užité grafiky v Brně, na výstavách Grafika uzytkowa v Krakově a Poznani.

1965-1981 navrhuje výtvarná řešení četných domácích i zahraničních expozic (Toronto, Vídeň, Lima, Tripolis, Bukurešť, Lipsko, Poznaň, Plovdiv, Bagdád, Hannover, Moskva, Sydney, Tallin, Düsseldorf a další).

1966 získává 1. Cenu v soutěži Brněnský plakát.

1967 vytváří návrhy kostýmů pro Státní divadlo v Brně (Ludwig van Beethoven, Fidélio; Petr Iljič Čajkovský, Piková dáma).

1969 spoluzakládá Sdružení Q Brno. Mezi zakládajícími členy bylo více jak padesát osobností československé kultury, mezi jinými arch. Bohuslav Fusch, hudební skladatel Miroslav Ištván, sochař Jozef Jankovič, režisér Zdeněk Kaloč, malíři Bohdan Lacina, Rudolf Fila, Karel Kryl, Bohumír Matal, Jan Rajlich st., Miloš Slezák, Vladislav Vaculka, fotograf a výtvarník Vilém Reichmann, básníci Ludvík Kundera a Jan Skácel, dramaturg Bořivoj Srba, spisovatelé Adolf Kroupa, Milan Uhde a Antonín Přidal, výtv. teoretik Václav Zykmund a další.

1970 zúčastňuje se první výstavy Stružení Q Brno v Domě umění města Brna a Olomouci.

1972 oceněn Grand Prix za výtvarné řešení československé expozice v Santiago de Chile.

1973 vytváří (s Milošem Slezákem) dva kruhové bronzové reliéfy pro hvězdárnu M. Koperníka v Brně.

1976 první samostatná výstava M. Šimordy v Domě umění města Brna. Začíná se intenzivněji zabývat malbou, rozvíjí četná témata domů – ne-domů, v nichž v osmdesátých letech dosahuje lyrické abstrakce.

1979 vytváří (s Milošem Slezákem) tři kruhové bronzové reliéfy pro Muzeum libyjské revoluce v Tripolisu.

1980 navrhuje textové desky z litého betonu pro čestné pohřebiště Rudé armády v Brně.

1989 stojí u zrodu obnovení činnosti Sdružení Q Brno (výtvarné sekce) spolu s Janem Rajlichem st. a ml., Jaroslavem Škarohlídkem, Zdeňkem Macháčkem, Jiřím Krejčíríkem, Antonínem Čalkovským, Mirí Filipovou, Vladimírem Preclíkem, Jozefem Jankovičem, Rudolfem Filou, z mladší generace Zdeňkou Höhmovou, Janem Šimkem a dalšími – stmelující osobností se stal básník Ludvík Kundera.

1990-2004 účastní se společenských výstav Sdružení Q Brno v České republice a zahraničí.

1991 získává ve Vídni cenu Irene und Peter Ludwigspreis, stává se členem malířské sekce Geselschaft bildender Künstler Österreichs.

2002 za celoživotní tvorbu mu byla udělena Cena města Brna


29.března 2013 se dožívá devadesáti let.

25.února 2018 umírá ve věku nedožitých devadesátipěti let.